Natáčení videoklipu pro Olympic
V roce 2026 jsme dostali příležitost, která se v životě videomakera neobjevuje každý den. Nabídku vytvořit videoklip ke skladbě „Co je vůbec v nás“ od legendární skupiny Olympic.
V první chvíli si uvědomíte obrovskou radost. Teprve s odstupem Vám dojde, jak výjimečný okamžik to vlastně byl. Nebylo to jen další natáčení. Byla to možnost stát se součástí příběhu kapely, jejíž hudba provází české posluchače už několik generací.
Olympic není jen hudební skupina. Je to jméno, které neodmyslitelně patří k historii českého bigbítu, a v jeho čele stojí Petr Janda, osobnost, která svou tvorbou ovlivnila několik generací fanoušků i muzikantů.
Možnost vytvořit videoklip pro takovou legendu pro nás znamenala především velký respekt a odpovědnost. Nešlo jen o natočení obrazů k písni. Cílem bylo zachytit atmosféru, emoce a myšlenku, kterou skladba nese.
Dnes už vím, že to nebyl jen další projekt do našeho portfolia. Stal se součástí naší vlastní profesní cesty a přinesl nám zkušenosti i zážitky, na které se nezapomíná.
V tomto článku vám představíme zákulisí celého natáčení. Od prvního telefonátu od Kuby Machuldy přes přípravy, zimní natáčení ve studiu Propast u Stříbrné Skalice, jarní pokračování, postprodukci až po premiéru videoklipu. Ukážeme vám, jak celý projekt vznikl krok za krokem, s jakými výzvami jsme se během natáčení potýkali a co všechno stálo za jeho finální podobou.
Zajímavost o skladbě
Píseň „Co je vůbec v nás“ není novou skladbou. Její příběh začal už v roce 1985, tedy v době, kdy česká hudební scéna fungovala v úplně jiném prostředí než dnes. Přesto si dokázala najít cestu k posluchačům a její myšlenka neztratila sílu ani po více než čtyřech desetiletích.
Hudbu složil Petr Janda, text napsal Pavel Vrba a skladba se krátce po svém vzniku zařadila mezi výrazné písně své doby. Velkým úspěchem bylo vítězství na festivalu Bratislavská lyra 1985, kde potvrdila své místo mezi tehdejšími hudebními počiny.
Příběh skladby ale neskončil v osmdesátých letech. Postupně si žila vlastním životem a pro každou generaci mohla znamenat něco trochu jiného.
O více než čtyřicet let později se k ní Olympic vrátil a dal jí nový zvuk i obraz. Původní myšlenka tak získala současný kontext a znovu otevřela témata, která jsou aktuální i dnes.
Z písně se nestala pouze vzpomínka na minulost. Díky novému zpracování pokračuje její příběh dál a ukazuje, že některé skladby čas nemaže. Jen jim dává nový význam.
Jak vznikla spolupráce
Některé velké příležitosti začnou úplně obyčejně. V mém případě to byl jeden telefonát.
Jedno odpoledne mi zavolal Jakub Machulda. Po krátkém pozdravu přišla věta, kterou si budu pamatovat ještě dlouho:
„Ahoj, mám pro tebe nabídku točit klip pro Olympic.“
Na několik vteřin jsem vlastně nevěděl, co odpovědět.
Olympic.
Kapela, která je už desítky let součástí české hudební scény. Kapela, jejíž písně znají generace posluchačů a jejíž jméno má v české hudbě své pevné místo.
Radost okamžitě vystřídal respekt. Uvědomil jsem si, že nejde jen o další natáčení. Přede mnou stojí projekt, u kterého bude záležet na každém detailu.
V tu chvíli jsem ještě netušil, kolik příprav, natáčecích hodin a nezapomenutelných okamžiků mě čeká. Jedno jsem ale věděl hned.
Taková nabídka se neodmítá.
Zajímavost: Petr Janda
Petr Janda patří mezi nejvýraznější osobnosti české hudební scény. Jeho jméno je už více než šest desetiletí pevně spojené s kapelou Olympic, kterou založil v roce 1962.
Za svou kariéru vytvořil stovky skladeb a stal se jednou z osobností, které pomáhaly formovat český rock. Olympic dodnes patří mezi nejdéle aktivní české kapely a i po tolika letech zůstává živou součástí hudební scény.
Na Petrovi Jandovi mě během natáčení zaujalo především to, že za obrovskou hudební historií stále zůstává přirozený člověk. Přístupný, otevřený spolupráci a s energií, která vysvětluje, proč jeho hudba dokázala oslovit tolik generací.
Od nápadu ke scénáři
Jakmile bylo jasné, že videoklip vznikne, přišla jedna z nejdůležitějších částí celého procesu. Najít správný příběh - napsat scénář.
Samotná píseň „Co je vůbec v nás“ v sobě nese silné téma mezilidských vztahů, komunikace a doby, ve které často sledujeme svět přes obrazovky místo toho, abychom se dívali kolem sebe.
Společně jsme hledali způsob, jak tuto myšlenku převést do obrazu tak, aby byl příběh srozumitelný, emotivní a zároveň přirozeně propojený s hudbou.
Vznikalo několik různých variant a směrů, kterými se mohl videoklip ubírat. Řešily se jednotlivé scény, jejich návaznost i způsob, jak propojit hudbu s obrazem. Právě v této fázi se podle mě rozhoduje o síle výsledku. Kamera je až další krok. Všechno začíná myšlenkou.
Velkou roli v přípravách sehrál scénář Terezy Adams. Každá scéna měla svůj význam a pomáhala držet jednotnou linku celého příběhu.
Součástí příprav bylo také předtáčení některých záběrů. Například scény s Martinem Dejdarem vznikaly v jiném termínu než hlavní natáčení. Bylo proto potřeba hlídat každý detail, od kostýmů přes rekvizity až po celkový vzhled scén, aby vše později přirozeně navazovalo.
Jedním z hlavních motivů videoklipu se stal mobilní telefon. Ne jako technologie samotná, ale jako symbol současné doby. Doby, kdy jsme často blíž obrazovce než člověku vedle sebe.
Právě tuto myšlenku měl videoklip připomenout. Že skutečné okamžiky nevznikají pouze v digitálním světě, ale hlavně mezi lidmi, v emocích a ve chvílích, které opravdu prožíváme.
První natáčení a atmosféra v „Propasti“
První natáčecí den nás zavedl na místo, které má samo o sobě výjimečnou energii. Do prostředí „Propasti“ u Stříbrné Skalice, tedy do studia a prostoru, který je dlouhodobě spojený s Petrem Jandou a českou hudební scénou.
Počasí nám rozhodně nic neusnadnilo. Sněhová vánice, chlad a silný vítr vytvořily podmínky, které byly náročné pro celý tým. Zároveň ale dodaly místu atmosféru, kterou by jen těžko šlo naplánovat.
Stál jsem tam s kamerou v ruce a postupně mi docházelo, jak výjimečný okamžik právě prožívám. Přede mnou nebyl pouze hudebník. Byl tam člověk, jehož jméno je desítky let součástí české hudební historie.
O to příjemnější bylo poznat, že za touto legendou stojí především normální a přirozený člověk. Petr Janda působil klidně, otevřeně a dokázal vytvořit atmosféru, ve které rychle opadla počáteční nervozita.
Krátký okamžik, který si budu pamatovat, přišel při prvním osobním setkání, kdy mi Petr Janda podal ruku. Možná to byl jen obyčejný moment, ale pro mě měl velkou sílu. Uvědomění, že právě začínám pracovat na projektu kapely, která provází několik generací.
Pak zazněly první tóny.
Kapela vzala nástroje a celé místo se během chvíle změnilo. Nervozitu vystřídalo soustředění. Najednou jsem nevnímal velikost jména, ale hlavně hudbu, energii a emoce, které bylo potřeba zachytit.
Každý pohled, gesto nebo pohyb měl svůj význam.
Petr Kolář a pěvecká výzva skladby
Výrazným momentem celého projektu byla také práce s vokálem.
Sólo ve skladbě „Co je vůbec v nás“ nazpíval Petr Kolář, kterého o tuto část požádal přímo Petr Janda. Důvod byl jednoduchý. Skladba byla už při svém vzniku napsaná ve velmi vysoké tónině a patří mezi pěvecky náročnější kousky.
Petr Janda ji kdysi vytvořil ve výšce, která byla výzvou i pro něj samotného. O to zajímavější bylo sledovat, jak se této role zhostil Petr Kolář a jakou energii do písně vložil.
Jeho hlas dodal skladbě nový rozměr a zároveň zachoval sílu původní myšlenky.
V tu chvíli už nešlo o nervozitu ani o velikost celého projektu. Šlo pouze o zachycení okamžiku, který se odehrával přede mnou.
Studio Propast
„Propast“ není jen místo, kde vznikla část natáčení videoklipu. Je to prostor s vlastní historií.
Nahrávací studio Petra Jandy ve Stříbrné Skalici patří mezi významná místa české hudební scény. Původní Studio B vzniklo už v roce 1983 a v průběhu let zde vznikala řada hudebních nahrávek českých interpretů.
V roce 1994 bylo vybudováno modernější Studio A, které nabídlo profesionální zázemí odpovídající tehdejším standardům.
Celý komplex umožňuje hudebníkům pracovat na projektech od prvních nápadů až po finální podobu nahrávky. I díky tomu má „Propast“ své nezaměnitelné místo v historii české hudby.
Natáčet právě zde mělo proto ještě další rozměr. Nebyl jsem pouze na lokaci. Byl jsem v prostoru, který je součástí příběhu hudby, kterou jsme právě zaznamenávali.
Jarní natáčecí den s Martinem Dejdarem
Po zimním natáčení v prostředí „Propasti“ přišla další důležitá část celého příběhu. Tentokrát jsme se přesunuli k natáčení scén s Martinem Dejdarem.
Šlo o jiný typ práce než při prvním dni s kapelou. Změnily se lokace, prostředí i způsob vyprávění, ale cíl zůstal stejný. Vytvořit obrazy, které budou přirozeně podporovat příběh celé skladby.
Přípravy začaly ještě před samotným natáčením. Prošli jsme si místa scén, promýšleli jednotlivé záběry a hledali nejlepší způsob, jak zachytit atmosféru.
Důležitou roli opět sehrál scénář Terezy Adams. Díky němu měly jednotlivé situace jasný směr a každý záběr své místo v celkovém vyprávění.
Během dne se objevily také technické výzvy. Největší z nich představovalo světlo, které se venku neustále měnilo. Bylo potřeba rychle reagovat, upravovat nastavení a hlídat, aby obraz zůstal jednotný napříč celým natáčením.
Velmi příjemnou zkušeností byla spolupráce s Martinem Dejdarem. Od prvního okamžiku působil profesionálně, klidně a přirozeně. Dokázal přesně pracovat s emocí scény a díky svým zkušenostem před kamerou pomáhal celému natáčení plynout velmi přirozeně.
Přiznám se, že první chvíle s tak známou osobností přinesly určitou nervozitu. Martinův přístup ji ale rychle rozptýlil a místo napětí přišlo soustředění na samotnou práci.
Výsledkem bylo, že nebylo potřeba nic přetáčet ani plánovat další termín. Všechno se podařilo zachytit během jednoho dne. Právě v takových chvílích je vidět zkušenost člověka, který má za sebou roky práce před kamerou.
Střih, režie a barevné ladění jako jeden celek
Po skončení natáčení přišla další zásadní část celého procesu.
Z desítek hodin materiálu vytvořit jeden příběh.
Základní strukturu klipu a první podobu střihu jsme vytvořili společně
s Jakubem Machuldou. V této úvodní fázi jsme materiálu dali prvotní tvar, stanovili základní rytmus a položili základy výsledné podoby videoklipu.
Na následném zpracování jsem dále pracoval já. Věnoval jsem se rozpracování střihu, dolaďování detailů, barevnému ladění a finálnímu propojení jednotlivých částí tak, aby výsledek co nejlépe odpovídal původní představě.
Od začátku bylo důležité, aby hlavním bodem zůstal Petr Janda a jeho hudební projev. Obraz neměl jeho energii překrýt, ale naopak
ji podpořit.
Velkou výzvou bylo najít správný rytmus mezi hudbou a obrazem. Každý střih musel reagovat na skladbu, pohyb i emoci daného okamžiku. Právě v těchto detailech často vzniká rozdíl mezi videem, které pouze doprovází hudbu, a videem, které s ní skutečně funguje jako jeden celek.
Atmosférické záběry z prostředí jsem vnímal jako důležitý vizuální doplněk. Neměly být hlavním příběhem, ale měly podpořit náladu, emoci a celkový pocit z videoklipu.
Režijní vedení, střih i barevné ladění proto nevnímám jako oddělené části. Všechno musí spolupracovat, aby vznikl jednotný obrazový styl, který nechá vyniknout hudbu, příběh i samotnou energii Olympicu.
Cílem nebylo vytvořit něco, co bude hudbu přebíjet. Naopak. Největší síla byla v jednoduchosti a v prostoru, který dostala samotná skladba.
Zajímavost o celém projektu
Za výsledným videoklipem stojí desítky hodin práce, plánování a spolupráce mnoha lidí.
Ještě před prvním záběrem probíhaly přípravy, během kterých se ladil scénář, lokace, technika i jednotlivé části příběhu. Jen tato fáze zabrala přibližně 15 hodin.
Samotné natáčení trvalo kolem 10 hodin a probíhalo v různých prostředích během více dnů. Každá scéna měla svůj význam a musela zapadnout do celkové myšlenky videoklipu.
Největší část práce ale přišla až po poslední klapce. Střih a postprodukce zabraly více než 25 hodin. Právě tam se jednotlivé záběry postupně spojovaly do výsledného celku a hledal se správný rytmus mezi obrazem a hudbou.
Na celém projektu se podílelo 19 lidí. Od členů kapely, herců a scénáristky přes kamerový tým až po všechny, kteří pomáhali dostat videoklip do finální podoby.
Každý přinesl část svého řemesla. Teprve jejich společná práce vytvořila výsledek, který propojuje hudbu, obraz a příběh.
Křest videoklipu a první reakce
Oficiální představení a křest videoklipu proběhly 5. 5. 2026 na Střeleckém ostrově v Praze.
Místo s vlastní atmosférou se na jeden večer proměnilo v prostor plný hudby, očekávání a lidí, kteří chtěli být u prvního představení výsledku celé práce.
Dorazili hosté z hudební i kulturní scény. Mezi nimi například Marta Jandová, Bára Basiková, Jakub Smolík, Heather, Jary Tauber nebo Jan Antonín Duchoslav.
Nebyla to pouze formální premiéra videoklipu. Celý večer působil především lidsky. Setkali se zde lidé, které spojovala hudba, společná práce a respekt k tomu, co během projektu vzniklo.
Během děkovaček se naplno ukázalo, kolik času, energie a lidí stojí za výsledným videoklipem. Každý měl svůj podíl na tom, že se myšlenka z prvních návrhů mohla proměnit v hotový obraz.
Pro mě osobně to byl silný moment. Po měsících natáčení, střihu a čekání najednou přišla chvíle, kdy jsem mohl vidět výsledek na velkém plátně a sledovat reakce lidí kolem sebe.
V tu chvíli už videoklip nebyl pouze naším projektem. Začal žít vlastním životem.
Křest byl přenášen online na serveru novinky.cz a byl tak přístupný pro fanoušky kapely.
S odstupem času
Od dokončení celého projektu už uplynula nějaká doba. Některé věci ale nezmizí. Jen se postupně promění ve vzpomínku, která má jinou hloubku.
Když se na videoklip díváme zpětně, samozřejmě vidíme detaily, které by člověk dnes možná udělal trochu jinak. Každý tvůrce se po čase dívá kritičtěji a hledá prostor pro zlepšení.
Zároveň ale víme jednu důležitou věc.
V danou chvíli jsme udělali maximum, které bylo možné. V rámci času, podmínek i celého procesu vzniklo něco, za čím si stojíme.
Právě kombinace odpovědnosti, práce a lidských limitů dělá z podobných projektů něco víc než jen zakázku. Stávají se zkušeností.
Tento projekt pro mě nezačal prvním natáčecím dnem a neskončil posledním renderem videa. Celý příběh začal už jedním telefonátem a pokračoval každým rozhodnutím, každým záběrem a každým člověkem, který byl jeho součástí.
Největší hodnotu pro mě nemá pouze samotný výsledek. Je to také možnost pracovat s lidmi, kteří za sebou mají desítky let zkušeností, a přesto zůstávají přirození, otevření a ochotní společně tvořit.
Zůstává to zkušenost, která není jen položkou v portfoliu. Je uložená v přístupu k práci, k detailům a k lidem, se kterými podobné věci vznikají.
A právě proto si tento projekt budu pamatovat. Nejen kvůli tomu, co vzniklo.
Ale hlavně kvůli tomu, že jsem mohl být u toho.
Tečka za projektem ve formě koncertu ve Stromovce
Celý příběh měl ještě jednu příjemnou tečku.
Díky této spolupráci jsme dostali možnost setkat se s projektem ještě jednou, tentokrát už ne jako videomaker, ale jako divák. Jako poděkování za vytvoření videoklipu jsme byli pozvání na koncert Olympicu ve Stromovce.
Na koncert jsme dorazili společně jako tým a potkali se zde také s některými lidmi, kteří byli součástí natáčení. Bylo krásné vidět celý projekt ještě z jiné perspektivy.
Nebyl to už pracovní den.
Byla to chvíle, kdy jsme si mohli uvědomit, jakou cestu jsme společně prošli.
A možná právě takové momenty dávají celému projektu úplný konec.
Protože některé spolupráce nekončí posledním záběrem.
Zůstávají jako vzpomínka na lidi, hudbu a chvíli, kdy se všechno potkalo ve správný čas. A navíc tohle nikdy neskončí, protože jsme se jako produkce zapsali do historie skupiny Olympic navždy.
